Takhle to začlo
Jak jsem přišla zrovna k německé doze? Od mala se mi líbí velcí psi - čím větší tím hezčí.
Náš první pejsek byl bígl, fenka Bára. Moc si ji nepamatuju. Umřela, když mi bylo kolem 5 let. Ale byla to hodně aktivní, milá, přátelská fenka.
Dalším členem do rodiny se stala černá labradorka Jess. Té už bude letos v srpnu pěkných 11 let. Je to hroně oddaná, milá, přítelská, laskavá fena. Nikdy nikomu neublížil, taky nikdy pořídně nehlídala, každého miluje na potkání-prostě miláček rodiny. Asi před 3 lety jsem někde viděla dogu a hned mě uchvátila. Doma jsem neustále přemlouvala a přemlouvala, ale nechtěli mi ji dovolit, že už máme jednoho psa a kdo to bude krmit takový tele, a že zruinuje zahradu a co s ním bude až půjdu na vejšku atd.... Někdy na konci letních prázdnin jsem viděla štěňata dogy modré a zamluvila jsem si štěně. Jenže potom to nějak nedopadlo a ze štěněte sešlo. Hrozně mě to mrzelo a řekla jse si, že už se doma nebudu doprošovat a pořídím si ji sama až do vlastního bytu. Ale potom někdy kolem vánoc přišla za mámou do práce nějaká paní(budoucí paní chovatelka) s pracovníma záležitostma a náhodou se máma dozvěděla, že ta paní chovnou stanici německý dog a její fenka čeká štěnda-a domluvila mi, že kdy ho mít němůžu, tak se aspoň pojedu mrknout. Nastal den D a jeli jsme se jen podívat. Táta mi po cestě říkal : ,,Ne aby tě napadlo říkat, že si nějaký vezmem! " No přijeli jsme tam, já z nich byla úplně u vytržení, rodiče taky, a tak jsme si za dalších pár týdnů jeli pro našeho Jofreho. Stal se druhým miláčkem rodiny (psím-protože ještě máme kocoura, vodní želvu, morče). 
